Printer Friendly

U.S. nuclear policy after Cold War evolution in the context of WMD proliferation/Jaderna politika Spojenych statu po konci studene valky Vyvoj v kontextu proliferace ZHN.

UVOD

S koncem studene valky a tim i vice nez ctyriceti lety bipolarni konfrontace mezi Spojenymi staty a Sovetskym svazem se zcela prirozene vynorila otazka, jaky vliv bude mit posun ve vzajemnych vztazich na jaderne zbrane a jejich dalsi roli v novem svetovem poradku. Byl-li primy valecny stret se Sovetskym svazem vniman na americke strane po radu dekad jako primarni bezpecnostni hrozba, existencni charakter teto hrozby zaroven jasne definoval privilegovane postaveni jadernych zbrani v ramci obranne strategie. S nahlym rozpadem sovetskeho bloku a s tim spojenymi zmenami v mezinarodnebezpecnostnim prostredi se pak pocatkem 90. let ocita americka jaderna politika (1) v urcitem doktrinalnim vakuu. Ve svem dalsim vyvoji je nucena prizpusobit se jak promenujicimu se vztahu s byvalym uhlavnim nepritelem, tak novym--respektive novym zpusobem vnimanym --bezpecnostnim vyzvam.

Stale vyraznejsi americka prevaha v oblasti konvencnich sil je v postudenovalecne ere doprovazena narustem asymetrickych hrozeb proti Spojenym statum a jejich spojencum, zejmena pak ze strany regionalnich protivniku. Zcela zasadnim fenomenem se v tomto kontextu stava horizontalni proliferace zbrani hromadneho niceni (ZHN), (2) ktere umoznuji vyraznym zpusobem ovlivnit dynamiku strategickych vztahu mezi relevantnimi aktery. Ackoliv zachovani strategicke stability s Ruskem zustava i po rozpadu Sovetskeho svazu stale aktualnim tematem, autor v tomto clanku vychazi z teze, ze je to prave hrozba proliferace ZHN v regionalnim kontextu, ktera se v 90. letech stala hlavnim hnacim motorem pro vyvoj americkeho pristupu k jadernym zbranim. (3)

Nasledujici text se pokousi o specificke zmapovani vyvoje jaderne politiky Spojenych statu bezprostredne po konci studene valky. Duraz je zde kladen na podrobne sledovani procesu, v ramci ktereho se sekuritizace sireni ZHN mezi regionalni protivniky stala zakladem pro zmeny v oblasti dosavadni politiky vychazejici primarne z bipolarni struktury mezinarodnich vztahu. Autor si tak klade za cil zodpovezeni vyzkumne otazky, jaky dopad mela konstrukce tohoto jevu jako klicove bezpecnostni hrozby v postudenovalecnem obdobi na vyvoj americke jaderne politiky.

Vyzkumny ramec clanku vychazi ze sirsi akademicke debaty o hlavnich faktorech dynamiky vyvoje vojenskych doktrin, politik a strategii. V tomto ohledu jsou v odborne literature zkoumany jak vnejsi faktory souvisejici s distribuci moci v mezinarodnim systemu, tak vnitrni dynamika zalozena na zajmech zainteresovanych instituci, nebo i historicka zkusenost statu a normativni aspekty. (4) Autor textu vymezuje systemovou zmenu souvisejici s rozpadem sovetskeho bloku jako primarni vnejsi impuls, ktery vedl na strane Spojenych statu k potrebe novym zpusobem definovat duvod existence jaderneho arzenalu. Koncepcni posun od globalniho k regionalnimu pristupu v americke zahranicni a bezpecnostni politice spolecne s empirickou zkusenosti valky v Perskem zalivu pak predstavuji dva hlavni podnety, ktere vedly k identifikaci sireni ZHN v regionalnim kontextu jako nove zasadni strategicke hrozby pro americkou bezpecnost. V dusledku zakladni shody na teto interpretaci na strane armady i politicke reprezentace pak dochazi k rozvoji a nasledne institucionalizaci jednotlivych opatreni, programu a iniciativ na byrokraticko-organizacni urovni. V teto souvislosti jsou v clanku identifikovany jednotlive nove zavadene strategicke iniciativy v letech 1990-2000, jejichz vznik je diskursivne primo spojovan prave s proliferaci ZHN v regionalnim kontextu.

Ackoliv je studie casove vymezena posledni dekadou 20. stoleti, jednotlive strategicke trendy, jejichz vznikem se clanek podrobne zabyva, jsou v ramci americke jaderne politiky dodnes mimoradne aktualni. Jedna se predevsim o kvalitativni vylepsovani jadernych zbrani smerem k jejich vetsi prakticke vyuzitelnosti v novem mezinarodnebezpecnostnim prostredi, limitovanou protiraketovou obranu proti omezenemu utoku ZHN, duraz na flexibilni jaderne planovani, specifickou formulaci deklaratorni politiky pro pouziti jadernych zbrani a do znacne miry i snahu o verohodne jaderne zaruky statum s proliferacnim potencialem. I pres vyrazne promeny strategickeho diskursu jednotlivych prezidentskych administrativ zustavaji tyto prvky nadale vyznamnou soucasti americke jaderne politiky. (5) Dukladne prozkoumani okolnosti jejich vzniku je tak klicovym pozadavkem nejen pro spravne pochopeni vyvoje jaderne politiky Spojenych statu v 90. letech, ale i jeji dnesni podoby. Vyznam tohoto typu studii v ramci domaci debaty je potrebne vnimat predevsim v kontextu ceskeho clenstvi v Severoatlanticke alianci, skrze ktere je i Ceska republika de facto chranena americkym jadernym destnikem. Jako clen disponujici zcela drtivou vetsinou jadernych kapacit Aliance zustavaji Spojene staty dominantnim hracem pri tvorbe jaderne doktriny NATO. Americke jaderne zbrane jsou dodnes v omezenem mnozstvi rozmisteny na evropskem kontinentu a otazky souvisejici s verohodnosti jaderne deklaratorni politiky, modernizaci jednotlivych zbrani a jejich nosicu ci protiraketovou obranou patri mezi klicova temata diskutovana uvnitr Aliance i ve 21. stoleti.

ZBRANE HROMADNEHO NICENI V REGIONALNIM KONTEXTU

Zatimco do rozpadu Sovetskeho svazu byla regionalni problematika chapana vyhradne v sirsim studenovalecnem kontextu, pocatkem 90. let dochazi v americke zahranicni a bezpecnostni politice k viditelnemu posunu od globalniho pristupu k regionalnimu. Jiz v roce 1990 pripravil sbor nacelniku stabu (Joint Chiefs of Staff; JCS) americkych ozbrojenych sil zpravu Joint Military Net Assesment, kde predpovida, ze "Spojene staty budou konfrontovany s narustem poctu agresivnich regionalnich mocnosti" a soucasne s tim "jednani malych statu bude mit stale vetsi schopnost vyznamne ovlivnit politicky osud velmoci". (6) Spojene staty tak v tomto obdobi zacinaji stale vice vnimat regionalni protivniky jako nalehavou strategickou hrozbu. Pro tyto aktery predstavujici z pohledu Washingtonu vyzvu pro regionalni, mezinarodni a potazmo americkou bezpecnost se v americkem politickem diskursu 90. let vzil kontroverzni pojem "darebacke staty" (rogue states). (7)

Vzhledem k jiz zminene drtive americke prevaze v konvencnich silach se jako nejzavaznejsi ohrozeni bezpecnosti Spojenych statu ze strany darebackych statu dlouhodobe jevi scenare zahrnujici hrozby a pouziti ZHN. (8) Horizontalni proliferace ZHN mezi regionalni mocnosti sice nema svuj pocatek az v 90. letech, avsak konec bipolarniho usporadani mezinarodnich vztahu a jasne definovanych spojeneckych bloku, v ramci kterych poskytuji supervelmoci urcite bezpecnostni garance, byl siroce vniman jako klicovy impuls pro zasadni rozmach tohoto fenomenu. (9) Ackoliv tedy sireni ZHN neni samo o sobe novym jevem, v dusledku rozpadu Sovetskeho svazu dochazi k bezprecedentnimu narustu jeho vyznamu pro regionalni konflikty. (10)

Pro darebacke staty aspirujici na regionalni hegemonii byla v tomto ohledu jasnou lekci valka v Perskem zalivu v letech 1990 az 1991: jestlize zde jiz neni druha supervelmoc, ktera by byla ochotna (a schopna) zabranit pripadne americke intervenci, a zaroven neni mozne vyrovnat se Spojenym statum v oblasti konvencnich sil, je nutne na tento problem hledat asymetricke odpovedi. A jsou to prave predevsim ZHN, ktere v rukou darebackych statu funguji jako "velky ekvalizer" vuci silnejsim hracum a umoznuji jim tak efektivne odstrasit potencialni invazi na sve uzemi. (11) Z pohledu Spojenych statu tak ziskani ZHN ve svem dusledku umoznuje regionalnim hracum provadet asertivnejsi zahranicni politiku a uvolnuje jim ruce k vnitrnim represim, agresi vuci ostatnim statum v regionu, podpore teroristickych skupin ci vydirani mezinarodniho spolecenstvi. (12)

Dochazi zde na strategicke urovni ke zdanlivemu paradoxu, kdy stat vlastnici jen relativne velmi male mnozstvi ZHN ziskava potencialni schopnost odstrasit aktera s kvalitativne i kvantitativne vyrazne vetsim konvencnim i nekonvencnim arzenalem. V pripade Spojenych statu souvisi tato skutecnost predevsim se zvysenou citlivosti na mnozstvi obeti a podstupovani rizika behem valecnych konfliktu. (13) Washington dal jiz v nedavne minulosti nekolikrat najevo, ze regionalni staty disponujici ZHN jsou schopny Spojene staty odstrasit--at uz se jedna o celkove odstraseni nasilne intervence jako takove ci o dilci odstraseni v ramci probihajiciho konfliktu (intrawar deterrence) pro omezeni americkych vojenskych cilu. (14) Nemusi se pritom v tomto ohledu jednat pouze o hrozbu pouziti ZHN primo proti Spojenym statum ci americkym jednotkam. Robert Harkavy pouziva terminy "neprime" ci "trojuhelnikove" odstrasovani (indirect/triangular deterrence) pro strategii, ve ktere "slabsi mocnost postradajici schopnost odstrasit silnejsi a [...] geograficky vzdalenou mocnost zvoli hrozbu jaderne (ci chemicke, biologicke nebo i konvencni) odvety proti mensimu, blizsimu ci prilehlemu statu". (15) Tento typ hrozby muze mit vyznamne strategicke implikace, kdy Spojene staty pod hrozbou zniceni (ci vyznamneho poskozeni) spojeneckeho ci neutralniho statu prehodnoti sve cile a ustoupi od intervence nebo (jedna-li se o dilci odstraseni v ramci probihajiciho konfliktu) od dosazeni svych vojenskych cilu. Horizontalni proliferace ZHN--spojena s probihajici kvalitativni i kvantitativni proliferaci raketove technologie--tak ve svem dusledku umoznuje stale vice statum ziskat odstrasovaci kapacitu proti Spojenym statum i kolektivnim akterum.

Proliferace ZHN v sobe z pohledu Spojenych statu skryva jeste dalsi bezpecnostni rizika. Jiz v 90. letech jsou jasne artikulovany obavy z hrozby zneuziti ZHN nestatnimi aktery, predevsim tedy teroristickymi skupinami. (16) Role regionalnich protivniku Spojenych statu v teto dynamice muze byt prima, ve smyslu podpory teroristickych skupin skrze dodavky nekonvencnich zbrani; obavy zde vsak rovnez plynou i z nedokonaleho zabezpeceni ci nestabilni politicke situace v danych statech, potencialne vedouci ke ztrate kontroly nad arzenalem ZHN. V kontextu sekuritizace sireni ZHN po studene valce se rovnez casto objevuje idea kaskadoviteho efektu, pri kterem ma ziskani ZHN jednim statem za dusledek specificke regionalni bezpecnostni dilema, ktere vede k potrebe ziskani vlastniho nekonvencniho arzenalu i u ostatnich akteru v danem regionu. Na strane Spojenych statu pritom existuji silne obavy, ze "proliferacni kaskada" muze byt spustena i jednim z americkych spojencu, bude-li v pripade nepriznive bezpecnostni situace v regionu povazovat americke bezpecnostni zaruky za malo verohodne. Tyto obavy jsou jednim z hlavnich duvodu konstantniho zduraznovani vyznamu rozsireneho odstrasovani (extended deterrence) v americke jaderne strategii napric administrativami, a propojuje se tak koncept rozsireneho odstrasovani--respektive jeho verohodnost--se snahou o zastaveni sireni ZHN. (17)

SIRENI ZHN JAKO NOVA VYZVA PRO VOJENSKE PLANOVANI

Opatreni, kterymi Spojene staty reaguji na problem horizontalni proliferace ZHN, je mozne rozdelit na dva zakladni druhy. Zaprve, iniciativy pro nesireni ZHN (non-proliferation), zahrnujici predevsim bezpecnostni zaruky poskytovane americkym spojencum a sirsi multilateralni opatreni, mezi ktera patri napriklad Smlouva o nesireni jadernych zbrani (Nuclear Non-Proliferation Treaty; NPT), Umluva o zakazu biologickych zbrani (Biological Weapons Convention) ci Umluva o zakazu chemickych zbrani (Chemical Weapons Convention) a s nimi spojene instituce, normy a rezimy. Zadruhe, primarne unilateralni proaktivne zamerene vojenske iniciativy proti sireni ZHN (counterproliferation), ktere zahrnuji mimo jine i pripravu na boj v prostredi ZHN a jejich preemptivni ci preventivni eliminaci. Zatimco snahy o nesireni ZHN patri predevsim do sfery diplomacie a behem studene valky byly integralni soucasti americke zahranicni politiky, iniciativy proti sireni ZHN jsou vyrazne novejsim doktrinalnim konceptem a predstavuji primarne vojenska a zpravodajska opatreni pod dohledem ministerstva obrany. Jejich koreny je nutno hledat ve zkusenosti z jiz zminene valky v Perskem zalivu, kde byla americka armada primo konfrontovana s protivnikem disponujicim ZHN a musela tak brat v potaz jejich potencialni pouziti proti svym jednotkam. (18) Jiz v lednu 1991, tesne pred osvobozenim Kuvajtu, vydal tehdejsi ministr obrany Dick Cheney utajeny dokument Nuclear Weapons Employment Policy, ktery instruoval armadu zahrnout utoky na zeme schopne vyvoje ZHN do jadernych planu. (19) Na podzim roku 1991 pak Joint Strategic Target Planning Staff, vojensky stab zodpovedny za pripravu planu pro pouziti jadernych zbrani v pripade jaderne valky SIOP (Single Intergrated Operational Plan), dokoncuje zpravu zabyvajici se roli jadernych zbrani v "novem svetovem radu". (20) Tzv. Reed report navrhuje mimo jine rozsireni moznych cilu pro jaderne utoky i na americke protivniky mezi zememi tretiho sveta a zahajeni vyvoje malych jadernych zbrani vyuzitelnych proti podzemnim zarizenim potencialne ukryvajicim jejich ZHN. (21) V dusledku teto zpravy je pote v ramci americkych vzdusnych sil spusten projekt zkoumajici moznosti konstrukce presnych jadernych zbrani s nizkou nicivou silou (Precision Low-Yield Weapons Design; PLYWD). (22)

To, ze hrozba sireni ZHN mezi zeme tretiho sveta povede k urcitym zmenam v americke jaderne strategii, naznacil ministr Cheney ve sve vyrocni zprave pro prezidenta a americky Kongres v unoru 1992. (23) Jiz zminene zahrnuti zemi tretiho sveta a jejich kapacit ZHN mezi potencialni cile americkych jadernych zbrani bylo nasledne formalne zapracovano do planu SIOP-93 a (po urcitych upravach nutnych vzhledem k redukci jaderneho arzenalu) SIOP-94. (24) Soucasne s tim vydava JCS Doctrine for Joint Nuclear Operations, dokument zduraznujici kriticky vyznam jadernych zbrani pro americkou bezpecnost vzhledem k jejich schopnosti odstrasit pouziti ZHN. (25)

Koncem roku 1993 navazuje novy americky ministr obrany Les Aspin na aktivity sveho predchudce a predstavuje Obrannou iniciativu proti sireni ZHN (Defence Counterproliferation Initiative; DCI), ktera dale prohlubuje formalni integraci tohoto konceptu do americke jaderne strategie. Zakladni myslenkou DCI je nutnost akceptovat moznost selhani tradicnich nastroju pro nesireni ZHN a prizpusobit se teto potencialni situaci ve vojenske oblasti. Jednotliva opatreni zahrnuji aktivni obranne programy, vcetne vyvoje efektivni protiraketove obrany bojiste proti utoku ZHN nesenych balistickymi raketami, hlubsi pripravu na boj v prostredi ZHN, zlepseni koordinace vojenskych a zpravodajskych operaci a vylepseni schopnosti znicit potencialni hrozbu ZHN v preemptivnim utoku. DCI dale zrizuje Radu proti sireni ZHN (Counterproliferation Council) v ramci ministerstva obrany a Koncepcni plan proti sireni ZHN (Counterproliferation Concept Plan; CONPLAN) pro rozvijeni iniciativ proti sireni ZHN na narodni urovni. (26)

Vyse uvedene iniciativy potvrzuji, ze sireni ZHN je po rozpadu Sovetskeho svazu vnimano Spojenymi staty jako stale zavaznejsi hrozba, a v tomto smeru muzeme zaznamenat take vyznamny posun v jejim pojeti. Zatimco do valky v Perskem zalivu je horizontalni proliferace vnimana ciste jako problem mezinarodni kontroly zbrojeni a zahranicni politiky, v nasledujicich letech se z tohoto fenomenu stava primarne bezpecnostni vyzva pro obranu a vojenske planovani. (27) V dusledku toho se iniciativy proti sireni ZHN stavaji zcela integralni soucasti obranne politiky a vzhledem k prominentni roli americkych jadernych zbrani v tomto doktrinalnim konceptu i de facto hlavni hybnou silou postudenovalecneho vyvoje jaderne strategie Spojenych statu. (28)

FLEXIBILNI JADERNE PLANOVANI A PRINCIP ZAMERNE NEJASNOSTI

Velitelstvi strategickych sil (Strategic Command; STRATCOM), ktere nahradilo v roce 1992 Strategic Air Command (SAC) v roli hlavniho armadniho telesa zodpovedneho za jaderne planovani, vypracovalo behem prvni poloviny 90. let svou predstavu o vyvoji strategie odstrasovani v dobe po konci studene valky. Vlivny dokument Essentials of Post-Cold War Deterrence z roku 1995 se zabyva kvalitativni odlisnosti deterencnich vztahu mezi Spojenymi staty a rozlicnymi statnimi aktery disponujicimi zbranemi hromadneho niceni, v kontrastu s tradicnim odstrasovanim mezi Spojenymi staty a Sovetskym svazem, respektive Ruskou federaci. (29) Implicitne pripousti existenci rozlicnych modalit odstrasovani, zavislych na konkretnich specifikach jednotlivych statu, jejich predstavitelu a hodnot. (30) Na urovni strategie je pak pozadovano prizpusobeni jednotlivych planu rozlicnym akterum. V oblasti jaderneho planovani byl tento adaptivni pristup castecne aplikovan jiz pri priprave Living SIOP, maximalne pruzneho valecneho planu pro pouziti jadernych zbrani, v ramci ktereho je mozne menit cile pro strategicke utoky prakticky v realnem case. (31)

Dalsim klicovym strategickym konceptem obsazenym v dokumentu Essentials of Post-Cold War Deterrence je striktni odmitnuti zaruk, ze Spojene staty nepouziji jaderne zbrane v konfliktu jako prvni (no first use policy), a zaroven dodrzovani "zamerne nejasnosti" (calculated ambiguity) ohledne pouziti jadernych zbrani v odvete proti utoku ZHN. (32) Zakladnim principem zamerne nejasnosti je hrozba pouziti jadernych zbrani v odvete proti urcitym jasne vymezenym nepratelskym krokum, ktera sice neni explicitne vyrcena, ale jeji formulace ji implicitne pripousti ci dokonce naznacuje. (33) V ramci americke jaderne strategie se vsak zamerna nejasnost principialne rozporuje s negativnimi bezpecnostnimi zarukami (negative security assurances), ktere Spojene staty poskytly nejadernym signatarum NPT v roce 1978. Prezident Carter v nich usty ministra zahranici Vance garantoval, ze "Spojene staty nepouziji jaderne zbrane proti zadnemu nejadernemu statu, ktery podepsal NPT [...], s vyjimkou utoku na Spojene staty, jejich uzemi ci ozbrojene sily nebo jejich spojence, timto [nejadernym] statem ve spojenectvi s jadernym statem [...]". (34) Tento slib byl opetovne potvrzen administrativou prezidenta Clintona v roce 1995 a spolu s obdobnymi prohlasenimi Ruska, Ciny, Francie a Velke Britanie byl zformalizovan rezoluci 984 Rady bezpecnosti OSN. (35) Oficialni potvrzeni NSA ze strany peti puvodnich jadernych statu melo klicovy vyznam pro uspech Revizni konference k NPT ve stejnem roce, kde bylo schvaleno prodlouzeni smlouvy NPT na dobu neurcitou. (36)

V druhe polovine 90. let vsak muzeme zaznamenat trend postupneho zpochybnovani NSA a soucasne ukotvovani zamerne nejasnosti v ramci americke deklaratorni politiky. V Essentials of PostCold War Deterrence STRATCOM zcela explicitne prohlasil NSA za chybu a ohrozeni dlouhodobe bezpecnosti Spojenych statu. (37) V roce 1996 ministr obrany William Perry pri slyseni pred zahranicnim vyborem Senatu v souvislosti s moznym chemickym utokem ze strany Libye konstatoval, ze v takovem pripade se Spojene staty moznosti pouzit jaderne zbrane nezrikaji. (38) Perryho nastupce v urade Cohen posleze podtrhnul vyznam strategie zamerne nejasnosti pro odstrasovani chemickeho a biologickeho utoku, (39) pricemz jeho namestek potvrdil, ze v odpovedi na pripadne pouziti ZHN proti Spojenym statum nebo jejich spojencum nebude zadna ze zbrani v americkem vojenskem arzenalu vyloucena. (40)

(PRO)AKTIVNI OBRANA

Jednim z problemu, kterymi se americka armada musela v 90. letech zacit vazne zabyvat, je existence zpevnenych a hluboko pod zemi ukrytych cilu (hard and deeply buried targets; HDBT), ktere mohou jejim protivnikum slouzit mimo jine i pro utajenou vyrobu a skladovani ZHN. Behem 90. let dochazi k jejich rozmachu v zemich jako Irak, Libye ci Severni Korea, pricemz jejich celkovy pocet je americkymi tajnymi sluzbami odhadovan koncem dekady az na deset tisic. (41) Ackoliv nektere HDBT jsou potencialne zneskodnitelne pomoci presnych konvencnich zbrani, mira zpevneni a hloubka nekterych cilu je takova, ze konvencni utok neni schopen jejich cinnost narusit, a jedinym ucinnym prostredkem pro jejich likvidaci jsou tak jaderne zbrane. Vzhledem k tomu, ze americky jaderny arzenal vybudovany za studene valky nebyl konstruovan na tento typ utoku, (42) objevuji se brzy hlasy volajici po vyvoji novych jadernych hlavic urcenych primarne pro likvidaci HDBT. Jiz v roce 1991 vychazi v casopise Strategic Review clanek, ktery obsahuje navrh vyvoje "micronuke", male jaderne hlavice o sile "pouhych" deseti tun TNT, za ucelem zneskodnovani podzemnich zarizeni. (43) Po technicke strance se podobnym konceptem brzy zacina zabyvat vyse zmineny PLYWD a laboratore v Los Alamos jsou formalne pozadany o aktivni vyzkum v teto oblasti. Obdobne iniciativy jsou vsak nasledne zablokovany tzv. ustanovenim Furse-Spratt v ramci FY1994 National Defense Authorization Act, ktery zakazuje vyvoj jadernych zbrani s vybusnou silou slabsi nez pet kilotun TNT. (44)

Snahy o ziskani ucinneho prostredku proti HDBT tim ovsem nekonci a v druhe polovine 90. let ziskavaji americke jaderne laboratore prostredky na modifikaci jaderne hlavice B-61 (B61-11) s variabilni nicivou silou. Tato hlavice byla specialne upravena pro zaboreni do zeme az do hloubky patnacti metru pred vybuchem, kde by byla vetsina jeji energie vypustena pod zemsky povrch a byla tak schopna ucinne zlikvidovat podzemni zarizeni. Nasledne testy vsak vyznamne zpochybnily moznost tak hlubokeho zaboreni a zaroven naznacily, ze i pri nizke nicive sile by vybuch vyprodukoval velke mnozstvi radioaktivniho spadu uvolneneho do okoli. I presto byla B61-11 jeste pred svym zarazenim do jaderneho arzenalu vyuzita jako hrozba proti libyjskym podzemnim zarizenim na vyrobu chemickych zbrani a vyzkum za ucelem hledani alternativnich reseni pro likvidaci HDBT nadale pokracoval. (45)

Armada Spojenych statu se rovnez dlouhodobe zabyva moznymi opatrenimi pro situace, kdy nebude mozne hrozbu utoku ZHN ani odstrasit, ani preventivne ci preemptivne eliminovat. V teto souvislosti je potreba zminit dalsi z klicovych trendu ve vyvoji americke jaderne strategie v 90. letech, ktery Dean Wilkening nazyva treti americkou debatou o protiraketove obrane. (46) Oproti predchozim dvema debatam vedenym v kontextu studene valky se treti debata lisi jiz v samotnem oduvodneni budovani protiraketoveho systemu. Jak prvni debata (vedena prevazne v 60. a 70. letech), v jejimz dusledku doslo k podepsani smlouvy ABM, tak debata druha, ohledne Strategicke obranne iniciativy (Strategic Defense Initiative; SDI) v 80. letech, byly primo spojeny s nebezpecim predstavovanym Sovetskym svazem a Cinou. (47) Oproti tomu treti debata se objevuje prave v kontextu horizontalni proliferace ZHN a potreby aktivni obrany proti pripadnym nebezpecim plynouci z teto dynamiky. (48) Zatimco pro studenovalecny diskurs tykajici se protiraketove obrany je zcela zasadni strategicke propojeni mezi utocnymi a obrannymi strategickymi systemy (offense-defense interrelationship) v kontextu vzajemneho odstrasovani se Sovetskym svazem, v 90. letech dochazi na americke strane ke snaze o definovani obnoveneho vyvoje protiraketove obrany jakozto omezeneho, ciste obranneho prostredku, urceneho vyhradne proti limitovanym kapacitam regionalnich souperu. (49)

Jiz v lednu 1991 oznamil prezident Bush ukonceni programu SDI a preorientovani se na obranu proti omezenym utokum balistickymi raketami. (50) Vznika tak Global Protection Against Limited Strikes (GPALS), obranny system zahrnujici senzory a protiraketove rizene strely umistene na zemi (groundbased interceptors; GBI) i ve vesmiru (Brilliant Pebbles). Architektura GPALS byla orientovana jak na moznost zachyceni omezeneho strategickeho utoku proti uzemi Spojenych statu (national missile defense; NMD), tak na obranu americkych jednotek a spojencu v ramci regionalni protiraketove obrany a protiraketove obrany bojiste (theater missile defense; TMD). (51) Nasledujici administrativa prezidenta Clintona vsak tento program jako celek ukoncila a rozhodla se orientovat se--prinejmensim zpocatku --primarne na rozvoj TMD programu. (52) Petilety plan vydaju na protiraketovou obranu cinil 18 miliard americkych dolaru, kde priblizne dve tretiny byly urceny prave na TMD. (53) Spojene staty tak pristoupily k rozmistovani protiraketoveho systemu Patriot a vyvoji novych TMD systemu jako Airborne Laser (ABL), Theater High Altitude Area Defense (THAAD) ci Navy Theater Wide (NTW). (54)

V listopadu 1994 vsak na domaci politicke scene dochazi k podstatnym zmenam, kdyz republikanska strana po volbach vyznamne posiluje v Kongresu a signifikantne tak vzrusta politicka podpora modifikace ci dokonce vypovezeni smlouvy ABM a rychleho budovani NMD. (55) Tento tlak je dale stupnovan v dusledku pokracujici kvalitativni i kvantitativni proliferace raketove technologie mezi regionalni protivniky Spojenych statu, ktera muze podle nekterych nazoru v relativne kratke dobe vest k primemu ohrozeni americkeho uzemi. (56) Clintonova administrativa tak v druhem prezidentskem obdobi castecne prehodnocuje svuj pristup ke konceptu protiraketove obrany a v roce 1999 schvaluje National Missile Defense Act, podle ktereho maji Spojene staty v co nejkratsi mozne dobe rozmistit ucinny NMD system, ktery bude schopen ubranit americke uzemi proti omezenemu utoku balistickymi raketami. Navrhovany NMD system byl postaven na principu kombinace pozemnich radaru a satelitu na nizke obezne draze spolu s konvencnimi GBI. Pocatecni rozmisteni melo zahrnovat 100 GBI a radar na Aljasce, plny system az 250 GBI na Aljasce a v Severni Dakote, spolu s sesti vylepsenymi a deviti novymi radary umistenymi ve Spojenych statech, Gronsku, Jizni Koreji a Velke Britanii. (57) Avsak ani pocatecni rozmisteni NMD systemu se do konce Clintonova pusobeni v uradu prezidenta neuskutecnilo a dalsi osud NMD byl tak ponechan na jeho nastupci.

Pro pochopeni vyznamu protiraketove obrany pro americkou jadernou strategii v 90. letech je potreba na ni pohlizet v kontextu postudenovalecnych trendu v teto oblasti. Zahrnutim protiraketove obrany do CONPLAN 0400, prubezne aktualizovaneho narodniho planu pro iniciativy proti sireni ZHN, potvrdila Clintonova administrativa vnimani tohoto typu aktivni obrany jako jednoho z nastroju pro tento typ iniciativ. (58) Spolu s vyvojem novych jadernych zbrani urcenych pro eliminaci zarizeni na vyrobu ZHN (i techto zbrani samotnych) a zahrnutim techto misi do jaderneho planovani, se tak jedna o dalsi prvek v jaderne strategii, jehoz cilem je bojovat proti proliferaci ZHN prostrednictvim schopnosti znemoznit protivnikum uspesne pouziti techto zbrani. Muzeme tak zretelne pozorovat narust vyznamu prvku strategie "odstraseni odeprenim" (deterrence by denial), jakozto komplement k "odstraseni potrestanim" (deterrence by punishment), ktera je zakladnim konceptualnim predpokladem doktriny vzajemne zaruceneho zniceni (mutual assured destruction; MAD). (59) Koreny tohoto trendu je mozne nalezt jiz u administrativ prezidentu Cartera a Reagana, ktere nebyly v plne mire ochotny akceptovat axiomatickou logiku MAD zalozenou na hrozbe totalni destrukce obou valcicich stran, a hledaly tak cesty pro moznosti kontroly eskalace ci dokonce vitezstvi v pripadnem jadernem konfliktu prave zamerenim utoku na vojenske cile (counterforce) a ziskani obrannych kapacit pro omezeni dopadu utoku. Na urovni vojenskeho planovani je mozne zaznamenat tento trend jiz v 60. letech, v kontrastu s tehdejsi deklaratorni politikou postavenou ciste na MAD. (60) Zmena mezinarodniho poradku s koncem studene valky umoznila dynamicky rozvoj techto prvku prave v ramci iniciativ proti sireni ZHN.

ZAVER Dynamika vyvoje jaderne strategie Spojenych statu vychazela v obdobi studene valky primarne z bipolarni konfrontace mezi dvema supervelmocemi a s tim spojenych obav z vypuknuti dalsiho ozbrojeneho konfliktu globalniho charakteru. S padem zelezne opony se vsak pohled na Rusko jakozto nejzavaznejsi hrozbu pro americkou bezpecnost meni, coz ma mimo jine za dusledek i potrebu nove definovat roli jaderneho arzenalu v bezpecnostni strategii Spojenych statu. Clanek vychazi z teze, ze to byla sekuritizace hrozby sireni ZHN v regionalnim kontextu, ktera se stala hlavni hybnou silou postudenovalecne evoluce americke jaderne politiky.

Vedle celkoveho koncepcniho posunu od globalniho k regionalnimu pristupu v ramci americke zahranicni a bezpecnostni politiky je za klicovy impuls v tomto ohledu mozne povazovat valku v Zalivu, ve ktere se armada Spojenych statu stretla s vojensky vyrazne slabsim protivnikem disponujicim ZHN. Tato forma asymetricke hrozby mela kriticky vliv na prvotni navrhy smerem k modifikaci americke jaderne strategie a jeji nove orientace na problematiku sireni tohoto typu zbrani mezi regionalni mocnosti. Mozne strategicke implikace v tomto smeru zahrnuji omezeni schopnosti Spojenych statu vojensky pusobit v klicovych regionech, spusteni tzv. proliferacni kaskady, ale pochopitelne i prime fyzicke ohrozeni vlastniho uzemi, nasazenych americkych jednotek ci spojencu. Dany fenomen dal za vznik doktrine counterproliferation a s ni spojene rade iniciativ pro odstraseni regionalnich protivniku, preventivni/preemptivni eliminaci ZHN a obranu proti jejich moznemu pouziti. Primo tak ovlivnil vyvoj jaderne politiky USA skrze konkretni programy a iniciativy v nasledujicich vzajemne propojenych oblastech:

* modifikace casti americkych jadernych zbrani smerem k jejich lepsi pouzitelnosti proti kapacitam ZHN regionalnich protivniku, a to vcetne moznych zpevnenych a hluboko pod zemi ukrytych cilu; to zahrnuje mimo jine i snahu o vetsi presnost a zmenseni kolateralnich skod v pripade jejich pouziti;

* vypracovani flexibilnich jadernych planu, zahrnujicich i utoky na nejaderne regionalni mocnosti;

* dodrzovani deklaratorni politiky pro pouziti jadernych zbrani, zalozene na odmitnuti explicitniho slibu, ze Spojene staty nepouziji jaderne zbrane v konfliktu jako prvni, a soucasne konceptu zamerne nejasnosti ohledne mozneho jaderneho utoku v pripade pouziti ZHN;

* rozvijeni omezene protiraketove obrany uzemi Spojenych statu, spojencu a nasazenych americkych jednotek proti limitovanym kapacitam ZHN regionalnich souperu;

* konceptualni propojeni nutnosti verohodnych jadernych zaruk americkym spojencum v ramci rozsireneho odstrasovani s obavami z mozneho spusteni regionalni proliferacni kaskady;

* narust vyznamu prvku strategie odstraseni odeprenim, jakozto komplement k odstraseni potrestanim, ktera byla behem studene valky zakladnim konceptualnim predpokladem doktriny MAD.

Konec studene valky predstavoval pro americkou jadernou strategii poprve od jejiho vzniku urcity existencialni prelom. Rychle preorientovani se na regionalni problematiku a konflikty potencialne zahrnujici i ZHN vedlo vlivne byrokraticke instituce jako napriklad STRATCOM k nastoleni novych trendu a iniciativ, ktere se pochopitelne v prubehu vice nez dvou dekad dockaly urcitych modifikaci, avsak jejich silny vliv je patrny v krocich vsech prezidentskych administrativ po konci studene valky. Vyzkum formovani jaderne strategie v 90. letech se tak stava jednim z predpokladu i pro spravne pochopeni vyvoje jaderne politiky Spojenych statu ve 21. stoleti. Clanek ma rovnez ambici castecne prispet do sirsi akademicke debaty zabyvajici se faktory ovlivnujicimi vyvoj vojenskych doktrin, strategii a politik.

Podekovani

Prispevek byl zpracovan za financni podpory Institutu politologickych studii Fakulty socialnich ved Univerzity Karlovy v ramci Programu rozvoje vednich oblasti na Univerzite Karlove (PRVOUK) P17 "Vedy o spolecnosti, politice a mediich ve vyzvach doby". Autor dekuje redakci casopisu Obrana a strategie a anonymnim recenzentum za jejich konstruktivni pripominky k textu clanku.

SMETANA, Michal. Jaderna politika Spojenych statu po konci studene valky: Vyvoj v kontextu proliferace ZHN. Obrana a strategie. 2014, roc. 14, c. 1, s. 39-50. ISSN 1802-7199. DOI: 10.3849/1802-7199.14.2014.01.039-050

doi: 10.3849/1802-7199.14.2014.01.039-050

Received: 19 March 2014 Accepted: 25 April 2014 Published online: 15 June 2014

Available from www.defenceandstrategy.eu

(1) Jaderna politika (nuclear policy) v pojeti tohoto clanku predstavuje vojensko-politicka opatreni statu v oblasti akvizice jadernych zbrani a nosicu, dale pak jejich strategicke a takticke rozmisteni, udrzba, modernizace, operacni nasazeni a formulace s tim spojene vojenske doktriny. Text se tedy nezabyva civilnim vyuzitim jaderne energie (nuclear energy policy).

(2) Horizontalni sireni/proliferace ZHN (tj. jadernych, chemickych, biologickych, pripadne radiologickych zbrani) predstavuje navyseni poctu akteru v ramci systemu, kteri danou vojenskou technologii disponuji. Oproti tomu vertikalni proliferace je zalozena na kvantitativnim a/nebo kvalitativnim rozsirovani arzenalu jednotlivych akteru.

(3) Srov. MCDONOUGH, David S. Nuclear Superiority: The 'New Triad' and the Evolution of Nuclear Strategy. London: International Institute for Strategic Studies, 2006, s. 8-9. ISBN 9780415427340.; PERRY, William J., SCHLESINGER, James R. et al. America's Strategic Posture: The Final Report of the Congressional Commission on the Strategic Posture of the United States. Washington, D.C.: United States Institute of Peace Press, 2009, s. 89.; RITCHIE, Nick. US Nuclear Weapons Policy after the Cold War: Russians,'rogues' and domestic division. Oxon: Routledge, 2008. ISBN 9780415466264.

(4) Srov. LAVOY, Peter R., SAGAN, Scott D., WIRTZ, James J. (eds.) Planning the Unthinkable: how new powers will use nuclear, biological, and chemical weapons. Ithaca: Cornell University Press, 2000. ISBN 9780801487040.; GARTZKE, Erik, KAPLOW, Jeffrey M., MEHTA Rupal N. The Determinants of Nuclear Force Structure. Journal of Conflict Resolution. 2014, roc. 58, c. 3, 481-508.; SECHSER, Todd S., SAUNDERS, Elizabeth N. The Army You Have: The Determinants of Military Mechanization, 1979-2001. International Studies Quarterly. 2010, roc. 54, c. 2, s. 481-511.

(5) Viz SMETANA, Michal. Role jadernych zbrani v bezpecnostni strategii Spojenych statu ve 21. stoleti. Mezinarodni vztahy. 2013, roc. 48, c. 1, s. 27-49.

(6) JOINT CHIEFS OF STAFF. 1990 Joint Military Net Assesment. United States Department of Defense, 1990, s. III-3. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://handle.dtic.mil/100.2/ADA344529

(7) Tento vyraz byl zpocatku hojne vyuzivan administrativou prezidenta Billa Clintona, ktera vsak od nej behem druheho prezidentskeho obdobi ustoupila ve prospech mene kontroverzniho pojmu "staty budici znepokojeni" (states of concern). Nasledujici administrativa George W. Bushe se vsak k uzivani vyrazu "darebacke staty" opetovne vratila. Viz ROTBERG, Robert I. Repressive, Aggressive, and Rogue Nation-States How Odious, How Dangerous?. In: ROTBERG, Robert (ed.). The Worst of the Worst: Dealing with Repressive and Rogue Nations. Washington: Brookings Institution Press, 2007, s. 8-10. ISBN 9780815775645.

(8) ANDREANI, Gilles. The Disarray of US Non-proliferation policy. Survival. 1999, roc. 41, c. 4, s. 43.

(9) Viz GAVIN, Francis J. Same As It Ever Was: Nuclear Alarmism, Proliferation, and the Cold War. International Security. 2009, roc. 34, c. 3, s. 7-37.

(10) PAUL, T. V. Complex Deterrence: An Introduction. In: PAUL, T. V., MORGAN, Patrick M., WIRTZ, James J. (eds.) Complex Deterrence: Strategy in the Global Age. Chicago: The University of Chicago Press, 2009, s. 4. ISBN 9781282422438.

(11) PAUL, T.V. Great Equalizers or Agents of Chaos? Weapons of Mass Destruction and the Emerging International Order. In: PAUL, T. V., HALL, John A. (eds.) International Order and the Future of World Politics. Cambridge: Cambridge University Press, 1999, s. 373. 9780521658324.

(12) JERVIS, Robert. Deterrence, Rogue States, and the U.S. Policy. In: PAUL, T. V., MORGAN, Patrick M., WIRTZ, James J. (eds.) Complex Deterrence: Strategy in the Global Age. Chicago: The University of Chicago Press, 2009, s. 147. ISBN 9781282422438.; PERRY, ref. 3, s. 7.

(13) JERVIS, ref. 12, s. 148.

(14) MCDONOUGH, ref. 3, s. 65.

(15) HARKAVY, Robert E. Triangular or indirect deterrence/compellence: Something new in deterrence theory? Comparative Strategy. 1998, roc. 17, c. 1, s. 64.

(16) HOFFMAN, Bruce. Terrorism and WMD: Some Preliminary Hypotheses. The Nonproliferation Review. 1997, roc. 4, c. 3, 45-53.; FALKENRATH, Richard A. Confronting Nuclear, Biological and Chemical Terrorism. Survival. 1998, roc. 40, c. 3, s. 43-65.

(17) Viz napr. PAYNE, Keith. How Much is Enough? A Goal-Driven Approach to Defining Key Principles. Comparative Strategy. 2012, roc. 31, c. 1, s. 11-12.

(18) MCDONOUGH, ref. 3, s. 34-35.

(19) KRISTENSEN, Hans M. Nuclear Futures: Proliferation of Weapons of Mass Destruction and US Nuclear Strategy. London: British American Security Information Council, 1998, s. 10. ISBN: 9781874533313.

(20) ARKIN, William M., NORRIS, Robert S. Tiny Nukes for Mini Minds. The Bulletin of the Atomic Scientists. 1992, roc. 48, c. 3, s. 24.

(21) ARKIN, ref. 20, s. 24-25.

(22) BROMLEY, Mark, GRAHAME, David, KUCIA, Christine. Bunker Busters: Washington's Drive for New Nuclear Weapons. London: British American Security Information Council, 2002, s. 42. ISBN: 978-1874533467.

(23) CHENEY, Dick. Annual Report to the President and the Congress. U.S. Department of Defense, 1992, s. 59. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://handle.dtic.mil/100.2/ADA321649

(24) KRISTENSEN, ref. 19, s. 10.

(25) JOINT CHIEFS OF STAFF. Doctrine for Joint Nuclear Operations. U.S. Department of Defense, 1993. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://www.nukestrat.com/us/jcs/JCS_JP3-12_93.PDF

(26) THE WHITE HOUSE. Counterproliferation Initiative. Presidential Decision Directive PDD/NSC 18, 1993. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://www.fas.org/irp/offdocs/pdd18.htm MCDONOUGH, ref. 3, s. 35.

(27) POTTER, William C. Trends in U.S. Nuclear Policy. Paris: Institut francais des relations internationals, 2005, s. 12.

(28) MCDONOUGH, ref. 3, s. 8-9.; PERRY, ref. 3, s. 89.

(29) UNITED STATES STRATEGIC COMMAND. Essentials of Post-Cold War Deterrence. U.S. Department of Defense, 1995, s. 1-2. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://www.nukestrat.com/us/stratcom /SAGessentials.PDF

(30) HYNEK, Nik. Missile Defence Discourses and Practices in Relevant Modalities of 21st-Century Deterrence. Security Dialogue. 2010, roc. 41, c. 4, s. 437-438.

(31) Living SIOP se timto odlisuje od studenovalecnych planu, ktere byly orientovany primarne na cile v Sovetskem svazu a statech Varsavske smlouvy, a jejich jakakoliv substantivni zmena byla otazkou nekolika mesicu. Viz KRISTENSEN, ref. 19, s. 11-12.

(32) UNITED STATES STRATEGIC COMMAND, ref. 29, s. 5-7.

(33) Zamerna nejasnost je pomerne kontroverzni koncept, ktery ma na americke politicke scene i v odbornych kruzich sve zastance i odpurce. Pro teoretickou diskusi ohledne efektivity zamerne nejasnosti pro odstrasovani viz napr. MORGAN, Patrick M. Deterrence Now. Cambridge: Cambridge University Press, 2003, s. 17, 62-63. ISBN 9780521529693.

(34) Security Assurances. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://www.ppnn.soton.ac.uk/bb2/Bb2secK.pdf. Formulace "nejaderny stat ve spojenectvi s jadernym statem" byla cilena predevsim na spojence Sovetskeho svazu v ramci Varsavske smlouvy.

(35) UNITED NATIONS SECURITY COUNCIL. Resolution 984, 1995. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N95/106/06/PDF/N9510606.pdf?OpenElement

(36) PAUL, T.V. The Tradition of Non-Use of Nuclear Weapons. Stanford: Stanford University Press, 2009, s. 87. ISBN: 9780804761321.

(37) UNITED STATES STRATEGIC COMMAND, ref. 36, s. 4.

(38) MELLO, Greg. New bomb, no mission. Bulletin of the Atomic Scientists. 1997, roc. 53, c. 3, s. 28.

(39) Cit. v PRIEST, Dana, PINCUS, Walter. U.S. Rejects 'No First Use' Atomic Policy; NATO Needs Strategic Option, Germany Told. The Washington Post. 24 November 1998.

(40) GUTHE, Kurt. The Nuclear Posture Review: How Is the "New Triad" New? Washington, D.C.: Center for Strategic and Budgetary Assessments, 2002, s. 13.

(41) BROMLEY, ref. 22, s. 19, 38-41.

(42) Vyjimku tvorila hlavice B-53 o sile deseti megatun TNT, ktera vsak byla primarne urcena pro likvidaci sovetskych velitelskych bunkru v pripade jaderne valky a mela jen male pouziti proti modernim podzemnim cilum. Viz BROMLEY, ref. 22, s. 143.

(43) DOWLER, Thomas W, HOWARD, Joseph S., II. Countering the threat of the well-armed tyrant: a modest proposal for small nuclear weapons. Strategic Review. 1991, roc. 19, c. 4, s. 34-40.

(44) MEDALIA, Jonathan. Nuclear Weapon Initiatives: Low-Yield R&D, Advanced Concepts, Earth Penetrators, Test Readiness. Washington D.C.: Congressional Research Service, 2004, s. 6.

(45) BROMLEY, ref. 22, s. 43-44.

(46) WILKENING, Dean. Ballistic-Missile Defence and Strategic Stability. Oxford: Oxford University Press, 2000, s. 6. ISBN: 9780199290048.

(47) FREEDMAN, Lawrence. The Evolution of Nuclear Strategy. London: Macmillan Press, 1989, s. 252-256, 271, 413-416. ISBN: 978-0333972397.

(48) MCDONOUGH, ref. 3, s. 9.

(49) KARTCHNER, Kerry M. The Future of The Offense-Defense Relationship. In: LARSEN, Jeffrey A. (ed.) Arms Control: Cooperative Security in a Changing Environment. Boulder: Lynne Rienner Publishers, 2002, s. 271-277; HYNEK, ref. 30, s. 443.

(50) BUSH, George H. W. State of the Union Address. 29 January 1991. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://millercenter.org/scripps/archive/speeches/detail/3429

(51) GLOBAL SECURITY. Global Protection against Limited Strikes (GPALS). [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://www.globalsecurity.org/space/systems/gpals.htm

(52) ASPIN, Les. The End of the Star Wars Era. U.S. Department of Defense News Briefing. 13 May 1993. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://www.fas.org/spp/starwars/offdocs/d930513.htm

(53) ASPIN, Les. Report on the Bottom Up Review. U.S. Department of Defense, 1993, s. 48. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://history.defense.gov/resources/Bottom-upReview.pdf

(54) MCDONOUGH, ref. 3, s. 36-37.

(55) BROMLEY, ref. 22, s. 35.

(56) Viz napr. zavery tzv. Rumsfeldovy komise. RUMSFELD, Donald H. et al. Report of the Commission to Assess the Ballistic Missile Threat to the United States. Washington D.C.: United States Congress, 1998. [cit. 2014-01-10] Dostupne z: http://www.fas.org/irp/threat/missile/rumsfeld/toc.htm

(57) GLASSER, Charles L., FETTER, Steve. National Missile Defense and the Future of U.S. Nuclear Weapons Policy. International Security. 2001, roc. 26, c. 1, s. 49-50.

(58) MCDONOUGH, ref. 3, s. 36.

(59) Pro podrobnou konceptualizaci techto dvou pristupu k odstraseni viz SNYDER, Glenn. Deterrence and Defense: Toward a Theory of National Security. Princeton: Princeton University Press, 1961. ISBN: 978-0837183336. Pro souvisejici teoreticko-konceptualni diskusi v ceskem akademickem prostredi viz LUDVIK, Jan. Odstraseni a jaderna strategie: Konceptualni analyza. Mezinarodni vztahy. 2014, roc. 49, c. 1, s. 27-40.; HYNEK, Nik. Protiraketova obrana v soucasnem strategickem a politickem kontextu. Vztah k odstrasovani a dopad tretiho pilire na dynamiku mezi relevantnimi aktery. Mezinarodni vztahy. 2008, roc. 43, c. 4, s. 5-31.

(60) MLYN, Eric. U.S. Nuclear Policy and the End of Cold War. In: PAUL, T. V., HARKNETT, Richard J., WIRTZ, James J. (eds.) The Absolute Weapon Revisited: Nuclear Arms and the Emerging International Order. Ann Arbor: The University of Michigan Press, 2000, s. 195. ISBN: 978-0472087006.
COPYRIGHT 2014 Univerzita Obrany
No portion of this article can be reproduced without the express written permission from the copyright holder.
Copyright 2014 Gale, Cengage Learning. All rights reserved.

Article Details
Printer friendly Cite/link Email Feedback
Author:Smetana, Michal
Publication:Obrana a Strategie/Defence & Strategy
Date:Jun 15, 2014
Words:6099
Previous Article:The evolving nature of the armed conflict in South Ossetia from "frozen" to "hot" and back/Menici se povaha ozbrojeneho konfliktu v Jizni Osetii Od...
Next Article:Martinovsky, Petr, Smid, Tomas a kol. Prirodni zdroje a ozbrojene konflikty--aktualni trendy.
Topics:

Terms of use | Privacy policy | Copyright © 2021 Farlex, Inc. | Feedback | For webmasters |